ostnokožec Vyscystis ubaghsi Fatka & Kordule, 1990 (částečně rozplavená téka) - velikost 22 mm (sag), jinecké souvrství, stupeň drum, Jince

Soustava: Vitae - živé organismy, doména: Eukaryota Whittaker & Margulis, 1978 - jaderní, nadříše: Unikonta, superskupina: Opisthokonta Cavalier-Smith, 1987, říše: Animalia Linnaeus, 1758 - živočichové, podříše: Eumetazoa Butschli, 1910, oddělení: Bilateria Hatschek, 1888 - dvoustranně souměrní, pododdělení: Deuterostomia - druhoústí, kmen: Echinodermata Klein, 1734 - ostnokožci, podkmen: Blastozoa, třída: Eocrinoidea Jaekel, 1899 - pralilijice, řád: Imbricata Sprinkle, 1973, čeleď: Lepidocystidae Durham, 1967, rod: Vyscystis Fatka & Kordule, 1990, druh: Vyscystis ubaghsi Fatka & Kordule, 1990 †

 

    První verzi systematiky eokrinoidních ostnokožců navrhl UBAGHS (1967).  Druhou, stále se používající verzi systematiky této skupiny navrhl SPRINKLE (1973). V současnosti se rozlišuje pět tříd žijících ostnokožců (hvězdice, hadice, lilijice, ježovky a sumýši) a celá řada již vymřelých skupin. Mezi vymřelé ostnokožce patří skupina Eocrinoidea, někdy též nazývaná pralilijice. Tato skupina se vyskytovala od spodního kambria do siluru. V kambriu dosáhli eokrinoidní ostnokožci největší diverzity. Jsou to mořská, bentická (výjimečně pelagická) metazoa žijící přisedle nebo volně, nikdy však koloniálně. Ostnokožci se objevili ve spodním kambriu. Předpokládá se, že již v této době měli většinu charakteristických vlastností. Ostnokožci patří mezi nejstarší a nejvíce diverzifikované kmeny bezobratlých živočichů. Termín echinodermata zavedl KLEIN (1734) při popisu mořského ježka. Tento termín je odvozen ze základů dvou řeckých slov echinos (= ježek) a derma (= pokožka, obal). Pojmenování popisuje charakter ostnité povahy pokožky mnoha zástupců. Ostnokožci patří ke stratigraficky významným fosíliím. V některých obdobích měli ostnokožci i horninotvorný význam. Eocrinoidea patří mezi starobylé skupiny ostnokožců. Někteří autoři se domnívají, že je to nejprimitivnější skupina ostnokožců (např. PARSLEY a ZHAO, 2006).

    Kambričtí ostnokožci zahrnují více než 18 rodů a jsou hojně rozšířeni v různých ekologických podmínkách Severní Ameriky, Čech, Španělska, Francie, jižní Číny, Sibiře a Austrálie (ZHAO a kol., 2008). Nejméně nálezů pochází ze spodního kambria, kde jsou nálezy vzácné. Tyto nálezy se vyskytují hlavně v Číně.

    Tělo eokrinoidních ostnokožců se obvykle skládá ze tří částí: vakovitá téka  (téka, v přeneseném významu tělo, je tvořena destičkami, destičky nejsou perforované, často jsou pojeny tzv. švy),  brachioly (brachioly jsou jednoduché, úzké, dlouhé přívěsky téky /chapadla/, které slouží k transportu potravy.) a dlouhý stvol (stonek, což je dutá struktura, sloužící k dočasnému nebo trvalému přichycení organismů  na mořském dně nebo k předmětům ležícím na dně).

 

 

    Druh Vyscystis ubaghsi Fatka a Kordule, 1990 je tvořen nepravidelnou aborální, mnohadestičkovou (imbrikátní), cylindrickou až kónickou tékou. Teselátní orální povrch tvoří přilehlé desky nesoucí velké epispiry. Ambulakrální systém se skládá z nerozvětvených biseriálních brachiol, pravděpodobně v počtu pět. Vyscystis žil pravděpodobně přichycený ke zbytkům skeletu trilobitů na měkkém dně. Přichycen byl pravděpodobně tzv. biolepidlem (biogluing). Tento eokrinoid představuje první výskyt podtřídy Imbricata Sprinkle, 1973 mimo západní část Severní Ameriky. U nás se vyskytuje převážně ve Vystrkově nedaleko Jinců, střední kambrium (FATKA a KORDULE, 1990). Na to, že jde o rozplavené téky  rodu Vycystis nás po shlédnutí našich stránek upozornil přímo pan O. Fatka, tedy jeden z objevitelů těchto zástupců u nás, díky pane Fatko, alespoň touto cestou a smekáme, protože sami bychom to určit nedokázali.

 

zdroj: bakalářská práce Martiny Nohejlové, Systematika eokrinoidních ostnokožců,

Přírodovědecká fakulta, Ústav geologie a paleontologie, UNIVERZITA KARLOVA V PRAZE

 

   Vyscystis ubaghsi, Felbabka

 

   Vycystis ubaghsi - rekonstrukce

 

Vědecké názvy: