Řád: Ptychopariida Swinnerton, 1915 †, podřád: Ptychopariina Richter, 1932 †, nadčeleď: Ellipsocephaloidea Lin 1990 †, čeleď: Ellipsocephalidae Matthew, 1887 †, rod: Ellipsocephalus Zenker, 1833 †, druh: Ellipsocephalus vetustus (Pompeckj, 1895) †.
Elipsocephalus má oválný tvar těla s polokruhovitým hlavovým štítem s výraznou, obvykle hladkou, dopředu se rozšiřující glabelou. Lícní úhly hlavového štítu jsou zaoblené. Volné malé líce jsou omezené opistopárními lícními švy. Oči jsou velké, avšak často špatně nebo vůbec zachovalé. Hruď je tvořena 12 články, které se rovnoměrně zužují směrem k malému pygidiu. Vyskytuje se ve vrstvách spodního a středního kambria v Evropě, Asii a Severní Americe.
Trilobiti rodu Ellipsocephalus jsou zajímaví tím, že se vyskytují v nejstarších vrstvách jineckých břidlic (druh E. vetustus - druh je v šetření), pak na několik milionů let zcela vymizí (toto období není doloženo jejich žádnými nálezy) a znovu se objeví až v posledních nejmladších vrstvách středního kambria (druh E. hoffi). Tito starší Ellipsocephalové rodu vetustus se nacházejí vzácněji než jejich příbuzní E. hoffi a jsou mnohem větší (mohou dosahovat velikosti až 6 cm). Rod Ellipsocephalus vetustus má ekvivalent i v buchavském souvrství v oblasti Skryjí - tam se nachází druh Germaropyge germari popsaný Barrandem 1854, který je s druhem E. vetustus velmi podobný, ne - li totožný a tento název je používán jako vědecké synonymum. Na první fotografii se nalézá otisk trilobita Ellipsocephalus vetustus (bez zachovalého pygidia a třemi trupovými články), spolu s hlavičkou trilobita Eccaparadoxides pusillus.
Velikost trilobita 25 mm (pozitiv vlevo, negativ vpravo), 2013.
37 mm, 2018.
28 mm, 2018. w.jpg)
20 mm, 2018.
Ellipsocephalus vetustus je pochybný, ale prozatím platný druh popsaný Pompeckým roku 1895 z milečské litofacie na Kamenných hůrkách u Týřovic. Holotyp typ je dnes uložen ve Vídni a tak dokud nebude udělána revize Pompeckého druhů nelze je seriozně zneplatnit. Ve hře je rod Germaropyge Šnajdr, 1957 †. Druh vetustus má o dva trupové články méně než Germaropyge germari. Sporná je i přítomnost lícních trnů, která je buďto nezachovalá nebo prostě nebyla přítomná. Poměrně rozdílně je utvářena i glabela - Germaropyge má dvě transglabelární rýhy a jinak je utvářeno i pygigium. Je třeba revize těchto druhů.
