Řád: Ptychopariida Swinnerton, 1915 †, podřád: Ptychopariina Richter, 1932 †, nadčeleď: Ptychoparioidea Mathew, 1888 †, čeleď: Conocoryphidae Angelin, 1854 †, rod: Occatharia Alvaro, 2007 †, druh: Occatharia havliceki (Šnajdr, 1957) †.
Velice zajímavý rod - druh nehojného ptychopariidního trilobita zóny Eccaparadoxides pusillus. Silně granulované cranidium je podobné trilobitu Conocoryphe cirina ze stejných vrstev. Na rozdíl od slepého Conocoryphe, který měl půlkruhovitý hlavový štít, měl trilobit Novocatharia hlavový štít ve tvaru lichoběžníku. Ještě výraznějším znakem je, že měl trilobit Novocatharia havliceki v přední části cranidia oči, proto je někdy nazýván jako Conocoryphe s očima. Někteří odborníci se domnívají, že ztráta očí u Conocoryphe byla reakcí na změny v prostředí. Tato teorie je však zatím nepřesvědčivá a je spíše málo podloženou doměnkou, protože ztráta očí by musela v určitých vrstvách a obdobích zasáhnout daleko větší populaci živočichů, což se ale nestalo. Tito trilobiti jsou nalézáni společně ve vrstvách slepých trilobitů, tedy, že obývali stejné životní podmínky, jak ti slepí i ti s očima. Pravděpodobná je i příbuznost s o něco mladšími rody trilobitů Ptychoparia Hawle & Corda, 1847 †, nebo Mikaparia Kordule, 2006 †, jakožto starší vývojový předchůdce, či mezistupeň. Spíše než trilobity conocoriphydního typu totiž připomíná přední hlavová lišta trilobity ptychopariidního typu. Častěji jsou nalézány hlavičky tohoto trilobita. Dva kompletnější exempláře, přesto v zachování druhé kategorie (zvětralé, mírně rozplavené nebo chybí část trupu či pygidium), byly publikovány ve sdělení o výzkumu O. Fatky a V. Kordule z roku 1981, který pojednává o trilobitech Acadolenus, Coloumania a Jincella ze středního kambria barrandienu. Jejich celkový nalezený počet (včetně hlaviček) je však i tak velmi nízký a dá se tudíž pokládat za méně běžného až vzácného trilobita. Zdali se nějaké kompletní nálezy nacházejí v soukromých sbírkách nevíme. Příbuzné rody bychom nalezli pouze ve Francii a severní Africe a i tam jde o velmi vzácné trilobity. U nás je nalézán v jineckých vrstvách, ve společenství trilobitů Eccaparadoxides pusillus, Acadolenus snajdri, Conocoryphe cirina, Litavkaspis rejkovicensis, Ellipsocephalus vetustus nebo Skreiaspis spinosa.
Occatharia havliceki (Šnajdr, 1957) - 12 mm (sag), Rejkovice - Ve žlutých, 2015.
Popis: Glabela je tupě konická, vzadu zaoblená a dopředu se zužující. Jsou na ní vyvinuty tři páry glabelárních rýh, které typologicky připonínájí Conocoryphe. Ty jsou nestejně dlouhé a nestejně hluboké. Týlní prstenec, oddělený od glabely prohnutou týlní rýhou je nejširší uprostřed, kde je také nejvíce vyklenutý. Uprostřed týlního prstence je umístěno drobné mediální zrnko (to je vidět na úvodním nálezu nahoře). Pevné líce jsou klenuté a mají přibližně trojúhelníkový tvar. V přední polovině lící jsou vyvinuty, již zmíněné, nápadné oční laloky. Svrchní strana hlavového krunýře je zdobena řídkou a nepravidelnou skulptuací - ostny. Tyto ostny jsou duté a nestejně velké. Na vnitřní straně krunýře se projevují jako kuželovité důlky. Zbylé části krunýře dosud nebyly uspokojivě nalezeny. Vzhledem k tomu, že morfologicky trilobit připoníná conocoryphidní typy trilobitů, nabízí se, že mohly být např. zaměněny za zbytky např. granulovaného Conocoryphe cirina. O. Fatka a V. Kordule (1981) pokládají pleurální segmenty za identické s Conocoryphe. Jejich přesný počet je však neznámý, oba jejich neúplné vzorky mají 13-ti segmentů (poz. Conocoryphe má segmentů 14). Jediné nalezené pygidium je téměř totožné s Conocoryphe, liší se pouze ve více šikmém řezu anteriorního (předního) lemu.
Popis vychází zvláště z charakteristiky rodu/druhu podle Šnajdra (1958), je však inovován (Fatka a Kordule), neboť Šnajdr měl k dispozici pouze dva nálezy a to holotyp a nepříznivě zachovalé kranidium. Nutno podotknout, že ani holotyp nepatří mezi zrovna dobře zachovalé nálezy.
Occatharia havliceki (Šnajdr, 1957) - 10 mm (sag), Rejkovice - Ve žlutých, 2015.
Někde na dně moře před více než půl miliardou let, poblíž současných Rejkovic.
Co se týče samotného rodového pojmenování, trochu to samozřejmě skřípe, protože u kterého českého paleozoického zástupce ne. Rod Coloumania stanovil Thoral (1946) na genotypu (jedinec použitý k definování rodu; tento holotyp se též nazývá genoholotyp. - Princip typu je nyní často aplikován i na minerály nebo dokonce horniny. Lokalita, z níž sběr pochází, se nazývá typová lokalita) Conocoryphe heberti Munier-Chalmas et Bergeron. Ještě Šnajdr (1957) používá rodové označení Coloumania Thoral, 1946, aby jej ve stejném roce překvalifikoval nejprve na rod Cataria, pak Catharia, mezitím lavíroval i s rodem Conocoryphe Hawle & Corda, 1847, nebyl si jistý, aby se dostal na validní Novacatharia Özdikmen, 2009. Veškeré tyto revize přitom proběhly během jediného roku. Zajímavé ale je, že ač platné jméno, tak Fatka a Kordule ještě v roce 1981, nám z neznámého důvodu, užívají pojmenování Coloumania. A mnoho sběratelů stále používá mimo Coloumania také Catharia, prostě chaos. Nic proti Šnajdrovi, ale zamotal to, jak to jenom šlo.
V současnosti se rodové pojmenování ustálilo na Occatharia Alvaro, 2007 †.
Idealizovaná skica podle dosavadních dostupných informací.
Vědecká synonyma:
Couloumania havliceki Šnajdr, 1957
Novocatharia havliceki (Šnajdr, 1957)
Conocoryphe havliceki (Šnajdr, 1957)
Catharia havliceki (Šnajdr, 1957)
Cataria havliceki (Šnajdr, 1957)
