Phalagnostus prantli Šnajdr, 1957, velikost - 12 mm (sag), jinecké souvrství, stupeň drum, Jince

Phalagnostus prantli Šnajdr, 1957, velikost - 12 mm (sag), jinecké souvrství, stupeň drum, Jince
Řád: Agnostida Salter, 1864 †, podřád: Agnostina Salter, 1864 †, nadčeleď: Agnostoidea McCoy, 1849 †, čeleď: Agnostidae McCoy, 1849 †, rod: Phalagnostus Howell, 1955 †, druh: Phalagnostus prantli Šnajdr, 1957 .
 
    Tělo slepého agnostidního "trilobita" Phalagnostus prantli Šnajdr, 1957 bylo tvořeno dominantním hlavovým a ocasním štítem, které jsou typické pro absenci jakéhokoliv dalšího členění. Pouze na ocasním štítu, který je lemován výrazným lemem, je v případě dobrého zachování, uprostřed malý výrůstek, což může být patrně pozůstatek nějakého receptoru, jež jim mohl umožňovat např. orintaci po mořském dně. Tyto štíty byly spojeny pouze dvěma trupovými články. Tito malí členovci žili ve stejném prostředí spolu s velkými a známějšími druhy. Pátrali jsme, odkud je odvozen název řádu Agnostida. Pravděpodobně souvisí s jejich malým vzrůstem. V latině totiž název agnus nebo agnos znamená jehně, beránek, což se jeví paradoxně, protože z fosilních nálezů je doloženo agresivní, až parazitické chování těchto členovců, kdy pronikli např. do trávicího ústrojí plochých kambrických ostnokožců a požírali je zevnitř. A nejen to, s velkou pravděpodobností požírali sami sebe navzájem. Ne, že by takové sociální chování bylo něčím u členovců, např. recentních výjimečné, nicméně u agnostidů je s velkou pravděpodobnosí poprvé doložitelné. S touto teorií přišel na základě "daru" americký paleontolog Mark McMenamin Mount Holyoke College v Massachusetts. Ten v roce 2010 ke svým narozeninám obdržel dar ve formě kamenné desky, na kterém byli v tzv. postmortálním seskupení agnostidní členovci druhu Peronopsis interstrictus (ti jsou známi zvláště z nálezu v USA - Utahu) a to v počtu 44 jedinců. Paleontologa McMenamina však zaujal, spíše než druh členovců,  či jejich velký počet, apokalyptický výjev celé kamenné desky, s velmi pravděpodobným scénářem. McMenamin podrobně tyto kutikuly "trilobitů" studoval a shledal odlišné typy poškození krunýřů. Na základě těchto smrtelných "úrazů" a postavení krunýřů přišel s teorií, že agnostidi buďto mezi sebou mohli bojovat, přičemž větší jedinci napadli ty menší - mohlo jít o "turnaje" v období rozmnožování nebo prostě větší agnostidi mohli napadat, zabíjet a požírat ty slabší a menší. Je to prozatím nedořešená otázka nemající asi ani odpovědi. Podle variability poškození krunýřů mohli některé tyto agnostidy napadnout i větší draví, například redlichiidní trilobiti nebo známý Anomalocaris (napadení agnostidů Anomalocarisem se ale doposud nepodařilo uspokojivě prokázat). 
    V jineckém i buchavském souvrství je známo velké množství druhů agnostidů, avšak jejich nálezy jsou v podstatě stejně vzácné, ne-li vzácnější, jako nálezy jiných větších trilobitů. Ze souvrství buchavského z okolí obce Sryje je znám podobný, již dříve popsaný agnostid - Phalagnostus nudus (BEYRICH, 1845). S velkou pravděpodobností jde de facto o stejný nebo alespoň velmi blízce příbuzný druh. M Šnajdr sice ve svém pojednání TRILOBITI ČESKÉHO STŘEDNÍHO KAMBRIA rozdíjy mezi oba druhy vymezuje, ale jak víme, mnoho druhů trilobitů bylo popsáno na základě nedosttečného či tektonicky poškozeného materiálu. 
 

Vlevo 12 mm (sag), vpravo 7 mm (sag) - naplavená hlava na pygidium, bez zachovalých článků, Jince.
 
 
Vědecká synonyma:
Phalagnostus preloban Kordule & Šnajdr, 1979