Rejkocephalus rotundatus Barande, 1846 - thorax s pygidiem 115 mm, jinecké souvrství - zóna trilobita Ellipsocephalus hoffi (Schlotheim, 1823), stupeň drum, Jince - Vystrkov

Řád: Redlichiida Richter, 1932 †, podřád: Redlichiina Richter, 1932 †, nadčeleď: Paradoxidoidea Hawle & Corda, 1847 †, čeleď: Paradoxididae Hawle & Corda, 1847 †, rod: Paradoxides Brongniart, 1822 †, podrod: Rejkocephalus Kordule, 1990 †, druh: Rejkocephalus rotundatus Barande, 1846 †.

 

    Trilobit podrodu Rejkocephalus má ze všech třech druhů Hydrocephalidů nejméně pleurálních segmentů -17 thoraxiálních segmentů. Například Hydrocephalus Carens má tělo tvořeno 18 segmenty, Hydrocephalus mandiki má 19 pleurálních segmentů.

    Rejkocephalus se také od Hydrocephalu liší znaky na cephalonu. V glabelárních brázdách S1 a S2 jsou rýhy výraznější. Na Hydrocephalu jsou sotva viditelné. Na týlním laloku Rejkocephala se zobrazuje krátká páteř. Oční lalok je u Hydrocephala větší než u Rejkocephala. Zajímavé a zároveň odlišné je rovněž pygidium, jehož plovák je ve tvaru pentagonálního kruhu a je celkově větší (odtud zřejmě druhové přízvisko - rotundatus, rotundus je z latiny kolo), pygidiální osa ústí v téměř rovnostranný trojúhelníkový výčnělek, vzadu tupě zaoblený. Zadní okraj pygidia vybíhá ve dva krátké marginální trny.

    Zajímavé je druhové zařazení trilobita. Některé zdroje (např. https://www.biolib.cz/ a mnozí jiní) uvádějí, možná správně rodové jméno Paradoxides rotundatus Barande, 1846 †, jiné zdroje uvádějí Rejkocephalus rotundatus (Barrande, 1846)†. Jde o to, že se ani jedno druhové jméno doposud stoprocentně neustálilo pod stabilním a jasně definovaným druhem trilobita. Je jisté, že jde o pardoxidního trilobita. Určité rozdíly však mezi paradoxidy jsou. Ale čert vem tyto úvahy, ještě do relativně nedávné doby byl znám např. Hydrocephalus minor pod názvem Paradoxides minor. Sice to jistou dobu vnášelo do určování paradoxidů chaos, ale nakonec o to nejde, spíše jde o to, že mnohé trilobity jde vůbec zařadit do nějaké taxonomie (Linnéovské systematiky), protože velmi mnohým trojlaločnatcům se to doposud nedaří.
    Zahraniční literatura tento taxon doposud zcela neuznala, ačkoliv jsou zde, od jiných paradoxidních trilobitů charakteristické odlišné znaky, zvláště v morfologii glabely a pygidia. Někdo jej řadí do podrodu Hydrocephalus, jiní zase do podrodu Paradoxides. Může se samozřejmě jednat také o znaky pohlavního dimorfismu. Skutečně je totiž tento trilobit nalézán jak ve společenství druhu Hydrocephalus minor, tak i Paradoxides gracilis.

 

   
    Cephalon trilobita Rejkocephalus rotundatus Barande, 1846 †, který je též známý pod druhovým jménem Rejkocephalus lyelli (Barrande, 1852) †. Tento paradoxidní trilobit se výhradně nalézá v zónách trilobita Ellipsocephalus hoffi (Schlotheim, 1823) †. Dva jedinci tohoto druhu se také nacházejí na publikovaném vzorku, přičemž větší z nich je 23 mm velký. Tyto nálezy pocházejí ze svrchních a druhově nejchudších poloh jineckého souvrství. Je to zóna s velmi hojnými výskyty trilobita Ellipsocephalus hoffi  a vzácněji i s tímto paradoxidem. Tato zóna je na nejznámějším jineckém nalezišti, tedy svahu Vinice vyvinuta pouze okrajově. Tento konkrétní nález však pochází ze svahů Koníčku. Velikost cephalonu je 50 mm.

 

Šnajdrova rekonstrukce kranidia a pygidia trilobita Rejkocephalus rotundatus Barande, 1846, který jej ještě uvádí pod pojmenováním Hydrocephalus lyelli, což je dnes synonymum, Šnajdr (1958).