JINECKÉ KAMBRIUM

Čenkov - Medalův mlýn

(Osobně s danou lokalitou nemáme žádné zkušenosti)

    Zdejší oblast je budována holšinsko-hořickým souvrstvím, které tvoří význačnou jednotku spodnokambrického sledu příbramsko-jinecké pánve. Uprostřed sledu holšinsko-hořického souvrství, v němž zde převládá facie světlých hořických pískovců, vystupuje asi 10 m mocná poloha světle zelenavých paseckých břidlic, které zde ostře nasedají na podložní pískovce. Pasecké břidlice jsou vyvinuty jako velmi tence laminované jílovité a prachové břidlice, které výše nad lůmkem přecházejí do prachovců a pískovců se skluzovými texturami. Pasecké břidlice jsou pozoruhodné paleontologickými nálezy. V západní části Brd a vzácně i zde poskytly zbytky nejstarší české makrofauny. Vůdčím druhem je merostomátní členovec (hrotnatec) Kodymirus vagans, který je provázen dalšími vzácnými členovci, zbytky řas a poměrně chudým, zvláštním společenstvem mikroorganismů. Celé toto společenstvo je pozoruhodné nejen svým stářím, ale i tím, že nejspíše obývalo lagunární prostředí s brakickou vodou a jen s nepřímými mořskými vlivy. Jde o nejstarší brakickou faunu ve světovém měřítku. Zdejší nálezy jsou však ojedinělé (jen ve spodní části břidlic, nejlépe zachované a velmi vzácné jsou v úrovni nevysoko nad bází – Mergl, Vohradský 2000) a kvalitou i četností zaostávají za hlavní lokalitou, vrchem Kočka v centrálních Brdech. Pasecké břidlice, které leží v hlubokém podloží jineckého souvrství se střednokambrickou faunou, představují epizodické přerušení přínosu hrubého klastického materiálu, které umožnilo přistěhování a rozvoj zcela osobité a jedinečné fauny. Před obcí Čenkov se dále nachází odkryv ve vyšším členu spodního kambria. Jde o kloučecké slepence, odkryté ve starém lůmku u silnice. Slepence jsou poměrně hrubozrnné, monomiktní, s převahou křemene a buližníků ve valounovém materiálu. Tmel je křemitý,  s podílem chloritů, zbarvený buď červeně, nebo bělozeleně, s hojnější příměsí nestabilních složek (Chlupáč 1999).

literatura:
Chlupáč, I.: Vycházky za geologickou minulostí Prahy a okolí. Praha: Academia 1999, 2. upr. vydání, 279 s.
Mergl, M., Vohradský, O.: Vycházky za geologickými zajímavostmi Plzně a okolí. Koura publishing, Mariánské lázně, 2000, 272 s.

 

Velcí Vystrkov

(Osobně s danou lokalitou nemáme žádné zkušenosti)
- Topografická situace: Lokalita se nachází v prostoru mezi obcí Velcí a vrcholem hory Vystrkov na pravém břehu Pstruhového potoka.
- Stratigrafická pozice: Zóna Eccaparadoxides pusillus až zóna Ellipsocephalus hoffi - Rejkocephalus - Lingulella.
- Petrografická charakteristika: Světle až modrozelené droby, modrohnědé prachové břidlice.
- Typ odkrytosti: Řada přirozených a umělých odkryvů.
 
    Vrch Vystrkov  je klasickou lokalitou Jinecka. Na jižním svahu je odkryt v mnoha výchozech sled svrchní části jineckého souvrství. Po sběratelích zde je řada lůmků a jam, které dodnes poskytují pozoruhodné paleontologické nálezy. Celá trasa exkurze měří asi 6 km.
    Z jineckého železničního nádraží se vydáme do centra Jinců a za centrem obce odbočíme  vlevo okolo kostela do mírného kopce směrem na Ohrazenice. Po asi 900 m nás silnice zavede k okraji lesa na severním okraji polesí Vystrkova. Vejdeme do lesa a  po lesních cestách a pěšinách vyjdeme po až lesní cestu stoupající do svahu. Míjíme lesní studánku,  za kterou cesta prudce stoupá. V lese na těchto místech nápadně přibývá větších kamenů a  místy množství skalnaté suti v lese vytváří celé hromady (49°46´45´´N; 13°57´43´´E).
    Křemenné slepence, které tvoří většinu kamenů, patří ohrazenickému souvrství,  nejmladšímu členu jineckého kambria. Vznikaly v mělkovodním mořském prostředí. Na plochách kamenů jsou parné vrstvy a laminy materiálu o různé velikosti zrna, od velikosti zrn písku do poloh  tvořeným několikacentimetrovými a  většinou dobře opracovanými  valouny. Dokládají dynamiku mořského prostředí s měnící se rychlostí proudů. Fauna z ohrazenického souvrství známa není.
    Cesta nás zavede na dobře znatelnou pěší cestu nad prudkým jz. svahem Vystrkova.
Pod cestou v prudkém svahu s řadou menších skalek je na svahu řada starých i nových lam a lůmků po činnosti sběratelů ve svrchních polohách jineckého souvrství (49°46´35,1´´N; 13°57´37,9´´E).
    V šedozelených prachovcích, místy s polohami jemnozrnných pískovců je místy hojná fauna, zastoupená téměř jen jediným druhem trilobita, druhem Ellipsocephalus hoffi. Patří k nejmladší zóně Rejkocephalus – Lingulella jineckého souvrství. Jeho asi 2 cm dlouhé krunýře jsou zde nalézána poměrně často i úplné, přesto častější jsou izolované cephalony a tělní články trupu. Místy tvoří tito trilobiti i skupinky několika jedinců. Mnohem vzácněji je zde přítomen i další trilobitový druh Rejkocephalus lyelli. Jiná fauna chybí, pokud nepočítáme ojedinělé stopy po pohybu zachovalé v prachovcích.  Nejsnáze  nalezneme trilobity Ellipsocephalus hoffi mezi drobnými kamínky a v suti okolo jam. Snaha najít fosilie v čerstvých prachovcích je většinou neúspěšná, neboť fosilie se dobře oddělují jen v mírně rozvětralých horninách, které byly divokým sběrem většinou vytěženy.
    V suti nad a pod cestou, v přímém nadloží prachovců s trilobity je možno nalézt vrstevnaté pískovce, které obsahují velké množství drobných misek lingulátního ramenonožce Lingulella havliceki. Misky bývají vyklenutou stranou orientovány vzhůru a dokládají ukládání v podmínkách mírného proudu v mělkovodním prostředí. Druh reprezentuje nejmladší fosilii jineckého kambria. Pískovce dokládají další změlčování mořského prostředí a zhoršování životních podmínek pro rozvoj mořské fauny. Nadložní pískovce a výše ležící ohrazenické slepence již faunu neobsahují.
Po cestě se vydáme šikmo svahem  směrem na Jince. Projdeme okolo skalisek na malé skalní plošině a hned na ní odbočíme šikmo vlevo do svahu. Asi 50-80 m nad cestou můžeme při troše pozornosti  narazit na zbytky nízkých haldiček, za kterými  pokračuje prudký svah vzhůru (49°46´34,2´´N; 13°57´47,1´´E). Pokud za haldami narazíme na vývrat nebo mělké jámy po činnosti sběratelů,  můžeme z hnědofialových prachovcích často nalézt části velkého trilobita Paradoxides gracilis, který je charakteristický po další vyšší  polohy jineckého souvrství (zónu Paradoxides gracilis).
    Pokud se vrátíme na ploché haldičky, můžeme na nich nalézt faunu další zóny v podloží právě navštívené zóny Paradoxides gracilis. V prachovcích jsou zde hojné úlomky velkého paradoxidního trilobitu Paradoxides rugulosus doprovázené dalšími charakteristickými druhy Conocoryphe sulzeri a Ptychoparia striata. Mnohem zajímavější fauna zde byla nalezena v pevných vápnitých pískovcích šedé barvy.  V pevných pískovcích, kdysi vystupujících ve dně jam vykopaných sběrateli, se hojně vyskytují celé téky terčovce Stromatocystites pentangularis, často ve skupinách několika jedinců vedle sebe. Vzácné jsou zbytky pralilijic rodu Akadocrinus jani. Jejich zachování je unikátní, neboť terčovci se obvykle nalézají jen jako nejasně ohraničené shluky drobných destiček. Zde jsou terčovci úplní a dokládají rychlé zakrytí pískem při jeho náhlém přínosu. Patrné je i různé prohnutí a deformace jejich ték, které svědčí o flexibilitě těla těchto pozoruhodných ostnokožců. Kromě terčovců a trilobitů je zde možno nalézt vzácného lingulátního ramenonožce Westonia bohemica. Pozoruhodné  jsou také vzácné, až jako prst tlusté stopy protínající kolmo vrstevnatost prachovců. Jsou to výplně chodbiček a doupat po měkkotělých blíže neznámých červovitých organismech.
    Z hald se vrátíme zpět na pěšinu, po které podél okraje lesa a po polní cestě dojdeme na okraj bývalého vojenského cvičiště na východním mírném svahu Vystrkova. Nad polní cestou je možno si všimnout mělkých jam a suti (49°46´46,8´´N; 13°58´5,8´´E). Vystupují v nich  šedozelené prachovce zóny Paradoxides gracilis. Z těchto míst pochází řada pozoruhodných nálezů trilobitů a ostnokožců. Významný je Etoctenocystis, reprezentující specifickou skupiny malých ostnokožců, která do nálezů na Jinecku byla známa jen  ze Severní Ameriky. Vzácní jsou ostnokožci rodů Stromatocystites, Lichenoides, Akadocrinus, Vyscystis a další.  Známi jsou i hyoliti. Nejčastější jsou však paradoxidní trilobiti druhu Paradoxides gracilis a to i v juvenilních jedincích.
 
- Faunistické společenstvo: 

Zóna Eccaparadoxides pusillus až interval Eccaparadoxides pusillus - Paradoxides gracilis, trilobiti Luhops expectans, Catharia havliceki, Conocoryphe sulzeri sulzeri, Acadoparadoxides (A.) sirokyi, Eccaparadoxides pusillus, Eccaparadoxides sp. nov., Hydrocephalus minor, Mikaparia milena, Ptychoparioides sp., Dawsonia bohemica, Dipplorhina cuneifera, Onymagnostus hybridus, Hypagnostus parvifrons, Phalagnostus prantli, brachiopod Westonia bohemica, ostnokožci Stromatocystites pentangularis, Acanthocystites briareus, Akadocrinus jani, ostrakod Konicekion snajdri a hyoliti.

Zóna Paradoxides gracilis, trilobiti Conocoryphe sulzeri sulzeri, Hydrocephalus minor, Paradoxides gracilis, Lobocephalina emmrichi, Ptychoparia striata, Mikaparia milena, Peronopsis integra, Hypagnostus parvifrons, ostnokožci Stromatocystites pentangularis, Lichenoides priscus, Acanthocystites briareus, Akadocrinus jani, Etoctenocystis bohemica, Vyscystis ubaghsi, ostrakod Konicekion radion.

Zóna Ellipsocephalus hoffi - Rejkocephalus - Lingulella, trilobiti Ellipsocephalus hoffi, Rejkocephalus rotundatus, brachiopodi Lindinella kordulei, Lingulella havliceki, Acrothele gigantea, ostrakod Konicekion tix.

 

Jince - Vinice

LOKALITA JE PŘÍSNĚ CHRÁNĚNA!
(Na lokalitě jsme byli a sbírali v suti nebo lépe řečeno v sutích z komerčních výkopů. Naposledy v roce 2011. Situaci jsme však již tehdy nedávali. Na lokalitu byl tristní pohled. Jak lokalita vypadá nyní netušíme, ani nemáme vnitřní odvahu se na ni vypravit)
- Topografická situace: Lokalita se nachází na zalesněném svahu na pravém břehu Litavky naproti nádraží.
- Stratigrafická pozice: Úplný sled jineckými vrstvami.
- Petrografická charakteristika: Žlutavé pískovce, světlezelené droby, hnědomodré břidlice.
-Typ odkrytosti: Řada přirozených a umělých odkryvů.
 
    Svah Vinice na pravém břehu Litavky u Jinců poskytuje možnost vidět téměř souvislý profil jineckým souvrstvím středního kambria. Lokalita je však přísně chráněná a sběr zkamenělin je nutno omezit na vykopanou suť na haldách či sbírat na povolených místech. Exkurze je dlouhá asi 4 km.
    Z nádraží v Jincích jdeme po červené a modré turistické značce do Čenkova, za přejezdem přes železniční trať pokračujeme cestou vlevo a za mostem přes Litavku odbočíme opět vlevo na polní cestu. Po 200 m zabočíme vlevo po okraji pole na stezku, která nás přivede ke strmému křovinatému srázu nad řekou pod cípem pole. Četné zářezy, drobné lůmky a suťové osypy představují svědectví o činnosti sběratelů v nejnižší části jineckého souvrství.
    Jinecké souvrství u Jinců představuje téměř modelový příklad transgresně-regresního cyklu jak z litologického, tak z faunistického hlediska. Na bázi (A) (49°46´55,3´´N; 13°59´50,2´´E), u níž se nacházíme, budují jinecké souvrství pískovce, dokonce s tenkými polohami slepenců. Výše se sedimenty zjemňují, pískovcové polohy jsou nahrazovány prachovci a prachovitými a jílovitými břidlicemi. Nad nimi dochází k několika epizodám zvýšeného přínosu prachového nebo písčitého materiálu, který ve svrchní části jineckého souvrství počíná převažovat a objevují se pískovcové lavice. Nad nimi již leží pískovce nadložního ohrazenického souvrství bez fosilií.
    Symetrickému litologickému cyklu odpovídá i sled faun. Spodní polohy mají jen druhově velmi chudou faunu obolidních ramenonožců, kteří se zarývali do písčitého dna v neklidném mělkovodním mořském prostředí. S prohloubením moře a se zjemněním usazenin se poprvé objevují trilobiti, mezi nimiž převládají druhy rodů Ellipsocephalus a Rejkocephalus. S dalším zahlubováním počínají přibývat velcí paradoxidní trilobiti, zvyšuje se podíl agnostidních trilobitů, objevují se ostnokožci a druhová pestrost fauny dosahuje svého maxima. Do nadloží se celý sled facií a faun postupuje v opačném pořadí – po poměrne bohaté předcházejícíc trilobitové fauně se jako poslední trilobiti znovu objevují zástupci rodů Ellipsocephalus a Rejkocephalus a celý cyklus uzavírají společenstva s hojnými drobnými obolidními ramenonožci, avšak již bez trilobitů.
    Samotný styk jineckého souvrství s podložním souvrstvím chumavsko-baštinským leží jižněji od místa na kterém se nacházíme a je zakryt svahovými sedimenty. Zde odkryté spodní polohy jineckého souvrství jsou tvořené žlutavými pískovci a prachovci, ve středu profilu vystupuje poloha slepence. Z lokality pochází nejstarší fauna z jineckého souvrství. Spodní polohy pískovců obsahují význačná mělkovodní společenstva s velkými obolidními ramenonožci. Misky převládajícího druhu Westonia fatkai tvoří čočkovitá hnízda, hojné jsou různé stopy dokládající, že dno bylo bohatě osídleno zahrabávajícími se měkkotělými živočichy. V nadloží pískovců leží necelé 2 m mocná poloha slepence, nad kterou jsou sedimenty již jemnozrnnější (B) (49°46´58,2´´N; 13°59´45,5´´E). Z těchto výše ležících okrových prachovců a zejména odvápněných konkrecí žluté barvy je známa nejstarší trilobitová fauna jineckého souvrství s trilobity Ornamentaspis lepida, Ellipsocephalus vetustus, Conocoryphe robusta, Rejkocephalus milani aj. Tato fauna není známa ze žádného jiného místa. Trilobity dobrovází hojní a velmi drobnílingulátní ramenonožci rodů Botsfordia, Luhotreta a Lingulella, vzácní jsou hyoliti a kalcichordáti. Nejbohatší polohy s trilobity byly sběrateli vykopány navdory tomu, že již leží v chráněném území.
    Svahem nad řekou pokračujeme sotva znatelnou stezkou nad budovy pily (C) (49°47´0,8´´N; 13°59´32,2´´E). Zde vystupují menší skalky jemných šedozelených břidlic a prachovců s bohatou trilobitovou faunou. Hojní jsou zde agnostidní trilobiti rodů Onymagnostus a Doryagnostus, jsou zde velcí paradoxidní trilobiti s vůdčím druhem Eccaparadoxides pusillus a v tenké poloze se zde vyskytl i drobný trilobit Dawsonia bohemica. Fauna má hlubokovodní ráz a žila v době, kdy mořská transgrese na Jinecku dosahovala maxima.
    Pokračujeme stezkou dále a asi po 300 m sejdeme na plochou nivu Litavky, nad kterou vystupují nápadná skaliska (D) (49°47´5,4´´N; 13°59´12,7´´E). Patří středním polohám jineckého souvrství a jsou tvořena sledem prachovců a tenkých poloh jemnozrnných pískovců s nehojnou trilobitovou faunou, nejčastěji s trilobitem Hydrocephalus minor.
    Po stezce vedoucí šikmo srázem se dostaneme na lesní cestu asi v polovině svahu Vinice a dáme se na ní doleva. Ve svahu pod cestou si můžeme všimnout řady mělkých jam se sutí po činnosti sběratelů. V suti lze záhy nalézt hojné zbytky zkamenělin, téměř výlučně trilobitů (E) (49°47´13´´N; 13°59´9,4´´E). Břidlice patří vyšší části jineckého souvrství (zóna Paradoxides gracilis), mají olivově zelenou barvu a na puklinách jsou pokryty tmavě hnědomodrými povlaky, charakteristickými pro zkameněliny z okolí Jinců. V břidlicích této zóny převládají pleury,kranidia a další části krunýřů trilobita Paradoxides gracilis, méně hojné jsou části krunýřů dalších druhů trilobitů, mezi nimiž jsou proslulé druhy Conocoryphe sulzeri a Ptychoparia striata a dále drobné štíty agnostidního trilobita Peronopsis integra. Výjimkou nejsou ani nálezy celých jedinců. Pozůstatky jiných živočišných skupin jsou vzácnější. Za zmínku stojí např. nálezy pozoruhodných velkých korýšů rodu Tuzoia. Možno je možno nalézt destičky pralilijice Lichenoides a protažené schránky hyolitů.
    Nejvyšší zóna jineckého souvrství, biozóna Ellipsocephalus - Rejkocephalus je na Vinici odkryta velmi nepříznivě a její paleontologicky nejbohatší lokality leží uvnitř veřejnosti nepřístupného území Brd (Koníček, Vystrkov).
Po cestě se vrátíme zpět na nádraží do Jinců.
 
- Faunistické společenstvo: 

horizont Ornamentaspis - Conocoryphe, trilobiti Condylopyge rex, Peronopsis acadica, Phalagnostus prantli, Conocoryphe robusta, ?Mikaparia milena, Acadolenus snajdri, Ellipsocephalus cf. hoffi, Germaropyge cf. germari, Acadoparadoxides (A.) cf. sacheri, Rejkocephalus knizeki, Sternbergaspis brdensis, Solenopleurina cf. tyrovicensis, brachiopodi Westonia? fatkai, Botsfordia snajdri, Lingulella sufi, Luhotreta pompeckji dále zatím nepopsaní ostnokožci, hyoliti, orthothéka, ichnofosilie.

Zóna Eccaparadoxides pusillus až interval Eccaparadoxides pusillus - Paradoxides gracilis, trilobiti Conocoryphe robusta, Catharia havliceki, Conocoryphe sulzeri sulzeri, Ctenocephalus (Ctenocephalus) coronatus, Germaropyge cf. germari, Acadoparadoxides (A.) sirokyi, Eccaparadoxides pusillus, Eccaparadoxides oppanol, Hydrocephalus minor, Mikaparia milena, Jincella prantli, Dawsonia bohemica, Dipplorhina cuneifera, Onymagnostus hybridus, Tomagnostus perrugatus, Doryagnostus vinicensis, Hypagnostus parvifrons, Phalagnostus prantli, Phalacroma bibullatum, brachiopodi Acrothele quadrilineata, Glyptacrothele bohemica, Lingulella sp., Luhotreta pompeckji, ostnokožci Stromatocystites pentangularis, Acanthocystites briareus, Akadocrinus jani, ostrakod Konicekion snajdri a hyoliti.

Zóna Paradoxides gracilis, trilobiti Conocoryphe sulzeri sulzeri, Hydrocephalus minor, Paradoxides gracilis, Lobocephalina emmrichi, Ptychoparia striata, Mikaparia milena, Diplorrhina redita, Diplorrhina robisoni, Peronopsis integra, Hypagnostus parvifrons, ostnokožci Stromatocystites pentangularis, Lichenoides priscus, Acanthocystites briareus, Akadocrinus jani, Akadocrinus knizeki, Etoctenocystis bohemica, ostrakod Konicekion radion.

Zóna Ellipsocephalus hoffi - Rejkocephalus - Lingulella, trilobiti Ellipsocephalus hoffi, Rejkocephalus rotundatus, brachiopodi Lingulella havliceki, Acrothele gigantea, ostrakod Konicekion tix.

 

Rejkovice - Potůček

(Osobně s danou lokalitou máme malé zkušenosti)
    Výše zmíněna lokalita je situována na pravém břehu bezejmenné vodoteče cca 1 km Z od obce Rejkovice. Hlavním strukturním prvkem prosbírávané oblasti je mohutná rejkovická antiklinála středokambrických sedimentů. Rozsah tohoto strukturního fenoménu vrstevního sledu jineckého souvrství v rejkovické oblasti lze vymezit severním okrajem Jinců, západním úpatím vrchu Plešivec a na severu do svahů vrchu Ostrý. Tato plochá antiklinála je postižena mladší, příčnou puklinatostí S–J až SSV–JJZ směrů. Tyto pukliny vrstevní sled nijak významně neovlivňují, pouze v okolí puklin jsou sedimenty příznivě navětrány a fosilizovaná fauna je mnohdy limonitizována (Fatka, Kordule 1992). Statigrafická pozice oblasti je v polohách spodních partií jineckého souvrství zóny rozsahu Paradoxides (v terminologii Šnajdra Eccoparadoxides) pusillus, se subzónou Litavkaspis rejkovicensis (Fatka, Kordule & Šnajdr, 1987) a Acadolenus snajdri. Charakteristické pro výchozy sedimentů je především hnědá, hnědofialová, červenofialová barva, mnohdy s polohami sedimentů barvy trávově zelené.
    Petrografická charakteristika sedimentů souvrství: jsou zastoupeny hnědé, hnědofialové prachovce s písčitými laminami, v některých polohách vstevního sledu jsou čočkovité útvary jemnějších sedimentů malých mocností, trávově zelené barvy, které přecházejí do šedohnědých břidlic. Ve spodnějších partiích vrstevního sledu jsou časté polohy hrubších hnědých až hnědofialových břidlic, a červenofialové polohy jemnějších břidlic s dost častou přítomností křemenných valounů 1–2 cm velkých. Zajímavé jsou nevelké, hnědé limonitové konkrece s fragmentární trilobitovou faunou. Špatná odlučnost je samozřejmě u spodních poloh dána nenavětralostí. Trilobitová fauna zóny Paradoxides pusillus je zde druhově rozmanitá a i dobře zachovalá. Běžné jsou úplné exoskeletony trilobitů. Druhově nejběžnější je individuálně Ellipsocephalus vetustus, Conocoryphe cirina, Paradoxides pusillus, Acadolenus snajdri, a rody Skreiaspis, Litavkaspis, Catharia. Pozoruhodné jsou nálezy trilobitích řad Conocoryphe cirina. Z netrilobitové fauny byl nalezen ostnokožec Asturicystis havliceki (Fatka & Kordule, 2001). Častým nálezem jsou deformovaní trilobiti. Na trilobitech je patrná střižná deformace či rolování, většinou na trilobitech Paradoxises pusillus a to v rámci celého studovaného vrstevního sledu. Časté jsou nálezy trilobitů rodu Conocoryphe s deformacemi, ať už jde o u tohoto druhu četnou patologii, nebo následky predace a zhojených jizev.
 
- Topografická situace: Lokalita leží na pravém břehu bezejmenné vodoteče, přibližně 1 km západně od obce Rejkovice.
- Stratigrafická pozice: Zóna Eccaparadoxides pusillus, subzóna Acadolenus snajdri - Litavkaspis rejkovicensis - Eccaparadoxides pusillus.
- Petrografická charakteristika: Hnědofialové prachovce s písčitými laminami v některých polohách čočkovitá tělesa zelené barvy a    šedohnědé      břidlice.
- Typ odkrytosti: Tři umělé odkryvy navzájem cca 100 m od sebe vzdálené.
 
- Faunistické společenstvo: 

trilobiti Litavkaspis rejkovicensis, Skreiaspis spinosa, Conocoryphe sulzeri cirina, Ellipsocephalus cf. hoffi, Germaropyge cf. germari, Acadoparadoxides (A.) sirokyi, Eccaparadoxides pusillus, Hydrocephalus mandiki, Rejkocephalus knizeki, Acadolenus snajdri, Mikaparia milena, Ptychoparioides chlupaci, Solenopleurina tyrovicensis, Peronopsis acadica, brachiopod Glyptacrothele bohemica, ostnokožec Asturicystis havliceki, ichnofosilie a stélky řas.

 

Rejkovice - Ve žlutých

(Osobně s danou lokalitou máme letité zkušenosti. Výkopy neprovádíme, jak je vidět z fotografie níže, tuším, že je z roku 2014, provádí je jiní. V suti lze ale občes něco nalézt - i kompletní nálezy, ale nic převratného. Podobných výkopů je zde více.)
 
- Topografická situace: Lokalita se nachází v zářezu lesní cesty severozápadně od obce Rejkovice.
- Stratigrafická pozice: Zóna Eccaparadoxides pusillus, subzóna Acadolenus snajdri.
- Petrografická charakteristika: Červenohnědá břidlice s občasnými zelenými čočkami.
- Typ odkrytosti: Několik umělých odkryvů.
 
    Okolí Rejkovic v údolí Litavky poskytlo v posledním desetiletí řadu nových poznatků o spodních polohách jineckého souvrství, které, na rozdíl od bližšího okolí Jinců, jsou zde dobře odkryty. Tyto vrstvy obsahují pozoruhodnou, dříve neznámou faunu, která umožnila nové a podrobnější stratigrafické členění spodní části jineckého souvrství. Řada lokalit však již byla sběratelskou činností zcela vykořistěna nebo dnes leží na soukromých pozemcích a je tudíž nepřístupná. Vycházka je dlouhá asi 5 km a zahrnuje náročnější pohyb v příkrých svazích a po okrajích polí.
    Z Rejkovic, které leží na trati Zdice - Protivín, se vydáme po silnici na Felbabku. Za rybníkem u Hejdova Dvora odbočíme vlevo na polní cestu. Hned pod silnicí v zářezu cesty vystupují spodní polohy jineckého souvrství, odpovídající starší části zóny Eccaparadoxides pusillus (49°48´32´´N; 13°57´50´´E). Hnědožluté až šedozelené prachovce a pískovce jsou faunisticky poměrně chudé a fauna v nich obvykle není ani příznivě zachována. Nicméně odtud pocházejí nálezy trilobitů neznámých z vyšších poloh jineckého souvrství, zejména menšího druhu Acadolenus snajdri. K nejběžnějším nálezům patří pleury a části krunýřů vůdčího druhu Eccaparadoxides pusillus.
    Po cestě obejdeme rybník a na rozcestí se dáme úvozem vpravo. Hned na jeho počátku je v zatrženém svahu suť pevných, místy vápnitých pískovců (49°48´30´´N; 13°57´49´´E). Patří stejné stratigrafické úrovni jako lokalita předchozí. Můžeme zde nalézt drcenou, avšak trojrozměrně dobře zachovanou faunu. Zvláštností je hojný výskyt drobných obolidních brachiopodů a jehlic hub.
    Dáme se cestou v úvozu vpravo do mírného svahu. Výše ve svahu podél cesty je několik větších jam v hnědofialových prachovcích, jež v některých polohách obsahují hojnou, většinou úlomkovitou faunu (49°48´28´´N; 13°57´39´´E). Na rozdíl od jiných zkamenělin na Jinecku jsou zde otisky pokryty žlutým povlakem limonitu a jsou proto sběratelsky velmi vyhledávané. Vzácní nejsou ani celí trilobiti.
    Celé společenstvo odpovídá mírně hlubokému mořskému prostředí. Převažují trilobiti, ostatní skupiny živočichů (ramenonožci, ostnokožci) jsou mnohem vzácnější. K nejběžnějším druhům patří trilobit Ellipsocephalus vetustus se slabě členěným hlavovým štítem, jemně ostnitý větší druh Conocoryphe cirina a vzácněji i Acadolenus snajdri s krunýřem nesoucím krátké trny. Prachovce obsahují hojně také vůdčího paradoxidního trilobita Eccaparadoxides pusillus, který je rovněž znám z kambria skryjsko-týřovického a umožňuje vzájemnou korelaci obou oblastí.
    Vrátíme se k silnici a zahneme vlevo na Felbabku. Asi po 1100 m před okrajem vsi v zatáčce odbočíme vpravo na lesní cestu, která stoupá do prudkého svahu. V cestě hned u silnice vystupují hrubozrnné slepence střední části jineckého souvrství, dříve oddělované jako samostatná zóna Stromatocystites pentangularis. Asi o 150 m výše ve svahu přijdeme k několika velkým jámám s množstvím suti po těžbě sběratelů (49°48´45´´N; 13°57´0´´E). Vystupují zde vyšší polohy jineckého souvrství zóny Paradoxides gracilis. Šedozelené prachovce obsahují velké množství zbytků tohoto velkého vůdčího druhu - pleury, kranidia a hypostomy, vzácné nejsou ani nálezy úplnějších částí krunýřů. Běžní jsou i další trilobiti zmíněné zóny, zejména Conocoryphe sulzeri a Ptychoparia striata. Vzácnější jsou drobní agnostidní trilobiti, z nichž převládá Peronopsis integra. Poměrně běžné jsou destičky pralilijice Lichenoides a téky terčovce Stromatocystites. I v prosbíraném haldovém materiálu je zde možno nalézt množství zkamenělin. Fosilie jsou obvykle pokryty hnědomodrými povlaky hydroxidů manganu, které dodávají zkamenělinám z Jinecka typický vzhled.
    Od jam se vrátíme na silnici, po které sejdeme asi 200 m zpět směrem k Rejkovicím. U osamoceného kamenného patníku zahneme vlevo na lesní cestu do mírného svahu nad silnicí. Stezka běží asi 500 m rovnoběžně se svahem až na rozcestí, které přejdeme přímo. Překonáme nehlubokou roklinku s menšími výchozy jineckého souvrství za ní se na dalším rozcestí dáme mírně vlevo (nikoliv úplně vlevo, kam ubíhá další lesní cesta). Cesta mírně stoupá a můžeme v ní na mnoha místech pozorovat drobné výchozy břidlic jineckého souvrství. Asi 300 m za roklí cesta začíná prudčeji stoupat, stáčí se a dále již běží po vrstevnici. V cestě i v jejím okolí si můžeme všimnout menších výchozů a drobných skalek patřících vulkanitům komárovského komplexu, které již stářím náleží do spodního ordoviku (49°48´56´´N; 13°57´40´´E). Zahneme kolmo doprava z mírného svahu a přijdeme do míst, kde se mírný svah prudce lomí a přechází do příkrého srázu. Podél hrany svahu a o něco níže ve srázu můžeme najít menší i větší výchozy výlevných vulkanických hornin andezitového složení komárovského komplexu. Vulkanity mají šedozelenou barvu a v některých polohách obsahují četné bílé vyrostlice plagioklasu. Andezity a výše ve svahu jejich tufy nejeví vrstevnatost, patrná je však kulovitá odlučnost a hráškovitý rozpad.
    Spustíme-li se svahu (nejlépe menší strží), dostaneme se ze spodnoordovického vulkanického komplexu zpět do hornin kambrického stáří. Podloží andezitových výlevů tvoří asi 2 m mocná poloha ohrazenického slepence (49°48´56´´N; 13°57´45´´E). Slepenec je složen téměř výhradně z křemenných a buližníkových valounků a tvoří nejvyšší člen středního kambria v Brdech. Nápadné, místy až převislé skalky v podloží slepence již tvoří prachovce a jemnozrnné pískovce jineckého souvrství. Směrem do podloží pískovců ubývá a začínají převládat šedozelené prachovce a břidlice. V pískovcích odtud fauna známa není, avšak již na nedalekém Vystrkově jsou ve stejných vrstvách hojní drobní lingulidní ramenonožci druhu Lingulella havliceki. Prachovce faunu rovněž prakticky neobsahují. Pokud chceme sbírat zkameněliny z nejvyšší části jineckého souvrství, sejdeme do spodní části svahu nad osamocenou usedlostí a podél větší skalní stěny pokračujeme k jihozápadu k Rejkovicím. Na jižním konci pruhu skalek vystupují deskovité prachovce, které chovají typickou faunu nejvyšší části jineckého souvrství (49°48´52´´N; 13°57´52´´E). Zcela převládají asi 1-2 cm velké krunýře trilobita Ellipsocephalus hoffi. Zachování však není tak příznivé jako na Vystrkově nebo na Koníčku, tedy lokalitách proslulých plochami i s více úplnými jedinci. Většinou se objevují jen hlavové štíty a pleury, poměrně často je však možné nalézt i úplné jedince. Doprovodná fauna je nehojná, běžnější jsou jen pleury a části krunýřů velkého paradoxidního trilobita Rejkocephalus lyelli. Druhová chudost spolu s četným výskytem jedinců je vysvětlována postupným změlčováním, zhoršováním životních podmínek v moři a přežíváním jen několika druhů nejodolnějších živočichů. Nízká diverzita mělkovodní fauny je ostatně pro kambrické fauny charakteristická.
    Ze svahu sejdeme do údolní nivy Litavky k zemědělské usedlosti a po silnici vpravo se dostaneme na silnici, po které dále vpravo přijdeme na železniční zastávku v Rejkovicích.
 
- Faunistické společenstvo: 

trilobiti Skreiaspis spinosa, Novocatharia havliceki, Conocoryphe sulzeri cirina, Ctenocephalus (Ctenocephalus) coronatus, Ellipsocephalus cf. hoffi, Acadoparadoxides (A.) sirokyi, Eccaparadoxides pusillus, Acadolenus snajdri, Jincella prantli, Lobocephalina emmrichi, Ptychoparia sp. A, ostnokožec Asturicystis havliceki.¨

 

Rejkovice - Na řešátku

(Osobně s danou lokalitou nemáme žádné zkušenosti)
Lokalita je umístěna vpravo od silnice z Rejkovic do Jinců, těsně za vsí vpravo od silnice, na strmém zalesněném srázu údolí na levém břehu Litavky. Obsahuje stejnou biocenózu jako lokalita Jince – Vystrkov JZ svah (viz. výše).

 

Felbabka - Ostrý vrch

(Osobně s danou lokalitou jisté zkušenosti máme, máme ale také vnitřní pocit, že čím dál více začíná být, podobně jako Jince - Vinice vytěžována komerčním sběrem)
- Topografická situace: Lokalita se nachází na jižním až jihovýchodním svahu Ostrého vrchu na levém břehu Litavky severozápadně od obce    Rejkovice.
- Stratigrafická pozice: Interval Eccaparadoxides pusillus - Paradoxides gracilis až zóna Ellipsocephalus hoffi - Rejkocephalus - Lingulella.
- Petrografická charakteristika: Světle až modrozelené droby, modrohnědé prachové břidlice.
- Typ odkrytosti: Vesměs umělé odkryvy vytvořené na četných místech svahu.
 
- Faunistické společenstvo: 

interval Eccaparadoxides pusillus - Paradoxides gracilis, trilobiti Conocoryphe sulzeri sulzeri, Hydrocephalus minor, Mikaparia milena, Peronopsis integra, Hypagnostus parvifrons, ostnokožci Stromatocystites pentangularis, Acanthocystites briareus, Akadocrinus jani, ostrakod Konicekion snajdri.

Zóna Paradoxides gracilis, trilobiti Conocoryphe sulzeri sulzeri, Acadoparadoxides (A.) sacheri, Hydrocephalus minor, Paradoxides gracilis, Lobocephalina emmrichi, Ptychoparia striata, Mikaparia milena, Peronopsis integra, Hypagnostus parvifrons, ostnokožci Stromatocystites pentangularis, Lichenoides priscus, Acanthocystites briareus, Akadocrinus jani, Etoctenocystis bohemica, ostrakod Konicekion radion.

Zóna Ellipsocephalus hoffi - Rejkocephalus - Lingulella, trilobiti Ellipsocephalus hoffi, Rejkocephalus rotundatus, ostrakod Konicekion tix