Agraulos ceticephala (Barrande, 1846) - velikost 22 mm (sag), buchavské souvrství, stupeň drum, Skryje - Luh

Řád: Ptychopariida Swinnerton, 1915 †, podřád: Ptychopariina Richter, 1932 †, nadčeleď: Ellipsocephaloidea Lin 1990 †, čeleď: Agraulidae Raymond, 1913 †, rod: Agraulos Hawle & Corda, 1847 †, podrod: Agraulos Hawle & Corda, 1847 †, druh: Agraulos ceticephala (Barrande, 1846) †.

 

    Rod Agraulos byl poprvé rozpoznán Barrandem (1846), který jej uvedl pod označením Arion. Protože toto rodové jméno, což Barrande netušil, již existovalo (Arion Férussac, 1819) pro rod gastropodů, zavedli Hawle & Corda, 1847 místo neplatného jména nové rodové označení Agraulos. Barrande to sice ještě úplně nevzdal, v témže roce jako Hawle & Corda jej přejmenoval na Arionides, ale sám toto označení později ani neužíval. Po pěti letech, roku 1852 Barrande přišel ještě s jednou modifikací - Arionellus, ale to je již dnes pouhým synonymem validního pojmenování rodu Agraulos. 

    Další peripetie nastaly se samotným druhovým pojmenováním ceticephala, archaicky ceticephalus, ale to je dáno spíše špatným zachováním nálezů, či nepřesným popisem. Zdánlivá rozdrobenost rodů do druhů je srozumitelně vidět zde na stránce zcela dole pod označením vědecké názvy.

    Agraulos ceticephala (známější pod jménem Agraulos ceticephalus, což je synonymum stejného názvu) je drobný, ptychopariidní, 1 - 2 cm velký trilobit s nevýrazně morfologicky členěným hlavovým štítem, který je daleko větší než pygidium. Je protáhle parabolického tvaru s krátkou, oválnou glabelou. Na ní jsou 3 - 4 páry mělkých glabelárních rýh. V přední části cephalonu je patrný široký plochý lem (kranidiální). Lícní švy probíhají téměř rovnoběžně s osou hlavy. Oči jsou malé, opatřené oční lištou. Trup je složen ze 16-ti článků s výrazně vyklenutou osní částí. Velmi malé pygidium je tvořeno nápadně vyklenutou osou s pouze jediným článkem a ve velmi málo případech je zachováno, často je podtočeno a ukryto v kameni. Hypostom (spodní čelist) má oválnou střední část a dovnitř prohnuté postranní okraje. V nejbližším okolí Skryjí na lokalitách Luh, Plazy nebo Karáskova rokle je nejběžněji se vyskytujícím druhem, od kterého lze poměrně hojně nalézt i úplné krunýře. Je příbuzný trilobita Litavkaspis rejkoviencis, kterého nalézáme na Jinecku (Rejkovice) v zónách Eccaparadoxides pusillus. Barrandovými skalníky byl lidově nazýván Velečák Skrejský. Velmi hojný skryjský trilobit, který často tvoří lumachely (nahromadění exuvií - svleček). Tento jeho "velepočetný" výskyt zřejmě vysvětluje i etymologii lidového názvu.
    Jméno trilobita Agraulos by se dalo intrpretovat jako odkaz na jednu ze tří dcer mýtického Athénského krále Kekropa I. a jeho ženy Aglaury, která se jmenovala Agraulos, někdy též Aglauros. Není to vůbec neobvyklé. Podobně jako dostávají například planety své názvy podle mytologických bytostí, bohů a příběhů, mnoho názvů vyhynulých živočichů se též odkazuje na antickou mytologii. Agraulos je také synoynymum pro řeckou vesničanku nebo také pro druh venkovské flétny. "Agraulos byla Athenská princezna. Její sestru Herse (viz Herse neubergii = Solenopleurina tyrovicensis) miloval bůh Merkur a žárlivá Agraulos mu bránila vstoupit do jejich domu. Tak ji ve zlosti proměnil v kámen. Tahle legenda má k paleontologii blízko." Citace F. Hartl
    Jinak k diskuzi zdali ceticephala nebo ceticephalus, tak zvítězila ceticephala právě pro to, že Agraulos je ona, nikoli on. Mimochodem ceticephala znamená něco jako velrybí hlava.

 

   Velikost spodního trilobita - 16 mm (sag).

 

    Tito malí trilobiti, kteří většinu svého života trávili hrabáním v mořském bahně, jsou typickými zástupci skryjské kambrické fauny. Žlutooranžové zbarvení je způsobeno vrstvičkou minerálů (oxidů a hydroxidů železa), které se vysráželi na povrchu zkamenělin v průběhu fosilizace. Nálezy odpovídají kambrickému stupni Drumian (cca. 503 - 506,5 milionů let).
    Poměrně zajímavý je i ontogeneze tohoto druhu, protože byli v minulosti mladší jedinci velmi často zaměňováni za druhy jiné, zvláště za druh Skreiaspis spinosa (Pompeckj, 1895). Nedospělý Agraulos má však, kromě jiných, ale nemnoha znaků, především méně hranatou glabelu. J. Barrande (1852) povžoval druhy, které dnes známe pod názvy Agraulos ceticephala a Skreiaspis spinosa za jeden druh. Tomuto pojetí se nebránil ani Pompeckj (1895), ač se nikdy důsledněji druhem A. ceticephala nezabýval.

 

 

Vědecké názvy:

Vědecká synonyma: